Zpět

Ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace O situaci s heroizací nacismu, šíření neonacismu a dalších praktik, které přispívají k eskalaci moderních forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související intolerance

Česká republika

V České republice se na státní úrovni uznává nutnost zachování paměti o Druhé světové válce a jejích výsledcích, což by teoreticky vzato mělo znemožnit jakékoli pokusy heroizovat nacistické hnutí, bývalé příslušníky SS a jejich složek.

Nicméně nelze si nevšimnout řady faktů, která svědčí o jistých negativních změnách ve veřejném povědomí obyvatel země ohledně role Rudé armády při záchraně Evropy, včetně České republiky, od hrůz národního socialismu. Zvlášť výrazně to v posledních letech ukazuje situace kolem sovětských památníků.

Vysokou mírou zpolitizování se vyznačuje přístup českých místních úřadů k aktivitám jednotlivých veteránských organizací a protifašistických nevládních organizací, které jsou stále častěji obviňovány z "proruského" postoje. To se projevuje zejména v krácení jejich financování a bojkotem jimi pořádaných akcí ze strany republikových obecních struktur.

Od "sametové revoluce" v roce 1989 jsou v zemi zaznamenávány pokusy o prosazování v místním společensko-politickém prostoru koncepce rovné odpovědnosti totalitních režimů za rozpoutání Druhé světové války. Jedním z cílů této kampaně je přirovnávání symboliky SSSR a Rudé armády k fašistickému hákovému kříži s jejím následným zákazem. S důrazným odporem se tato iniciativa na veřejné a oficiální úrovni dosud nesetkala.

Památníky bojovníků proti fašismu a obětí nacistů, včetně obětí holokaustu jsou v Česku chráněny Zákonem o válečných hrobech a pietních místech z roku 2004. Hroby vojáků Rudé armády navíc spadají pod záštitu Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999.

Avšak vandalské činy, zaměřené proti sovětským památkám již získávají charakter trendu a neomezují se pouze na hlavní město, jak tomu bylo dříve. Mezi nedávné příklady patří znesvěcení památek v Ostravě a Brně na konci října 2019. Konkrétně dne 23. října byl polit barvou pomník, instalovaný v roce 1946 v Komenského sadech v Ostravě. Taktéž na místě čestného pohřebiště padlých rudoarmějců vandalové zanechali nápisy, odkazující k zahájení povstání proti komunistickému režimu: "Budapešť 1956" a maďarské slovo "kitartás", v překladu "vydržet". S kritikou na adresu pachatelů vystoupili náměstek starosty centrálního městského obvodu D. Vitoš a primátor T. Macura, kteří označili tento akt za rouhání vůči vojákům, zabitým při osvobozování Ostravy[710].

Dne 24. října 2019 v Brně, v městské části Královo Pole, byl rudou barvou polit památník 328 padlých rudoarmějců [711]. Odpovědnost za obě akce převzala jedna z nejaktivnějších organizací českého neonacistického hnutí – Národní a sociální fronta. Příslušná zpráva o tom se objevila na její facebookové stránce, kde byly také prezentovány fotografie z místa události[712].

Největší počet aktů vandalismu vůči památníkům sovětských vojáků se odehrává v hlavním městě České republiky Praze. V březnu 2019 byl pošesté poškozen pomník sovětských vojáků vedle Pražského hradu. V noci na 2. dubna 2019 byly zhanobeny náhrobky na hrobech sovětských vojáků na ústředním Olšanském hřbitově. Opakovaně, včetně v dubnu[714] a v prosinci[715] 2019, neznámí pachatelé hanobili stojící na náměstí Interbrigády památník maršála Sovětského svazu, dvojnásobného Hrdiny Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva, pod jehož velením v roce 1945 sovětští vojáci osvobodili Prahu od hitlerovců.

Fakticky zajedno s vandaly jednají pražští městští zastupitelé, čímž povzbuzují jejich "entuziasmus". Prvním krokem k vymazávání úlohy Sovětského svazu v porážce nacismu vůbec a v osvobození Prahy od hitlerovců se stalo zejména odstranění v roce 2017 pamětní desky na počest osvobození města vojsky 1. Ukrajinského frontu z budovy radnice na Staroměstském náměstí. Dle ujištění bývalé primátorky Prahy A. Krnáčové měla být po skončení prací na rekonstrukci vrácena na původní místo. Avšak v srpnu 2019 nový primátor Z. Hřib oficiálně oznámil odmítnutí městských úřadů ponechat desku na budově radnice[717].

Poté začala kampaň zaměřená na pošpinění osobnosti maršála I. S. Koněva, do níž se aktivně zapojilo vedení městské části Prahy 6, kde byla umístěna socha. V srpnu 2018 umístilo před památník "vysvětlující cedule", které mimo jiné zahrnovaly informaci o podílu I.S. Koněva na přípravě vstupu vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968[718]. Podobné zneužívání národních emocí cestou předkládání údajů nemajících dokumentační podklad lze jen stěží hodnotit jinak než jako pokus o historický revizionismus.

Apoteózou této cynické kampaně se stalo v září 2019 roce vedením městské části Prahy 6 přijaté rozhodnutí o demontáži pomníku I. S. Koněva (s cílem vytvořit na jeho místě jiný památník jakýmsi "osvoboditelům Prahy"), které bylo realizováno 3. dubna 2020. Při tom bez povšimnutí zůstaly jak výzvy veřejnosti o zachování historicky významné památky, ale i odsouzení ze strany prezidenta země M. Zemana[719]. Na začátku dubna 2020 bylo rouhačské rozhodnutí naplněno. Období nouzového stavu, vyhlášeného v souvislosti s šířením nové koronavirové infekce, a omezení svobodného pohybu ve městě, bylo podle starosty Prahy 6 O. Koláře záměrně využito úřady pro provedení demontáže bez eventuálních veřejných protestů. Byl oznámen záměr do budoucna umístit pomník v dosud neexistujícím Muzeu pamětí XX. století, jehož expozice bude věnována totalitním režimům[720].

Kromě otevřeného boje s památníky obětem bojů za osvobození země vojáky Rudé armády v České republice se vyskytují příklady tolerantního postoje k projevům nacismu a nacistické tematice, ospravedlňování vojáků Třetí říše. Již řadu let se například v Brně konají prvomájové průvody neonacistů, kterým je poskytnuta policejní ochrana (v roce 2019 iniciátorem byla česká radikální skupina Národní a sociální fronta).

V říjnu roku 2011 byl v obci Kořenov (Liberecký kraje) členy jedné z historických společnosti obnoven památník (v podobě žulového "železného kříže") Čechům, kteří bojovali v jednotkách wehrmachtu a Waffen-SS. Pomník nacistům, zničený v roce 1945, byl slavnostně odhalen 28. října u příležitosti výročí vzniku Československé republiky. S žádným odporem ze strany místních úřadů se tato iniciativa nesetkala. Přestože nově hákový kříž nebyl na pomníku zobrazen a v turistických průvodcích byl žulový kříž označen jako maltský, jeho skutečné určení nevyvolává pochybnost. Pozoruhodná je i skutečnost, že památník je příkladně udržován[721]. V reakci na periodickou kritiku české veřejnosti vůči tomuto památníku (např. v roce 2019 pozornost k tomuto tématu upoutal český soudní znalec na problematiku nacismu J. Uhlíř) místní úřady slibovaly instalovat "vysvětlující tabulky", které však dosud nebyly realizovány.

S iniciativou heroizace nacistických pomahačů vystoupil starosta pražské městské části Řeporyje P. Novotný, jenž navrhl instalovat památník vojákům, kteří bojovali v řadách kolaborační Ruské osvobozenecké armády pod vedením generála A. Vlasova. Na začátku května 2020 již byla na místě budoucího památníku odhalena pamětní deska, na níž je uvedeno, že "300 vojáků Ruské osvobozenecké armády zemřelo za osvobození Prahy"[722]. Při tom rozhodování o ospravedlňování těch, jejichž skutky podle Statutu Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku jsou kvalifikovány jako účast na spáchaní nacisty válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a napomáhání k nim, P. Novotný nazývá "vnitřní záležitostí suverénní městské části"[723].

Iniciativa o instalaci podobného památníku se projednávala na mezinárodní konferenci konané ve dnech 14.-16. listopadu 2019 v české metropoli, věnované 75. výročí vyhlášení vedeným A. Vlasovem Výborem pro osvobození národů Ruska Pražského manifestu[724]. Akci organizoval již podruhé pražský spolek Ruská tradice a redakce časopisu Ruské slovo.

Ničení pomníků rudoarmějcům není součástí české státní politiky – jde zatím hlavně o vandalismus. Avšak vznikající situace je přímým důsledkem sílící rusofobní rétoriky v zemi, vytváření českými médii negativního obraz Ruska[725].

Je třeba poznamenat, že obecně obyvatelé a místní úřady ČR projevují péči a uctivý vztah k památníkům sovětských vojáků a obětí nacismu. Příkladem může být politika Moravskoslezského kraje, kde bylo dle stavu v roce 2015 celkem 1 237 vojenských památníků. Kraj každoročně poskytuje finanční dotace na jejich udržování. U příležitosti 70. výročí konce Druhé světové války bylo na tyto účely vyčleněno 550 000 korun [726].

Za alarmující jev lze považovat rostoucí zájem v české společnosti o nacistickou symboliku a literaturu. Pražské obchody tak nabízejí zákazníkům gumové masky zobrazující Adolfa Hitlera. Prodej nacistické symboliky není v Česku trestným činem, pokud je jeho cílem pouze zisk[727]. České nakladatelství Naše vojsko má v sortimentu svého e-shopu hrnky a trička s führerovým portrétem. V minulosti také vydalo Mein Kampf[728]. Další nakladatelství – Guidemedia – vydává v ČR knihy jako Jedovatá houba a Mírové dílo Adolfa Hitlera obsahující otevřenou propagandu antisemitismu[729].

Spolu s tím je otevřené kritice ze strany českých tajných služeb podrobován vzdělávací program nejnovější historie v místních středních školách na základě toho, že prý je "sestaven dle sovětských vzorů". Veřejně jsou předkládány požadavky na provedení příslušných úprav ve vzdělávacím programu, na změny v přístupu k výuce na středních školách v ČR dějin z období Druhé světové války. Především mají spočívat v ospravedlňování postojů západních spojenců Československa před válkou a zamlčování role Sovětského svazu při osvobozování Evropy od nacismu.

Co se týče každoročně Ruskem a ostatními spoluautory předkládané rezoluce Boj s heroizací nacismu, neonacismem a jinými druhy postupů, které přispívají k eskalaci současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivosti, pak zástupci Česka následují společný postoj členských zemí Evropské unie a zdržují se při hlasování, které se konalo v rámci Valného shromáždění OSN.

Ohledně části týkající se neonacistického hnutí je považováno, že v Česku je málo rozvinuté a zastoupené převážně nejednotnými a málo početnými skupinami. Jejich členové však pravidelně připomínají veřejnosti svou existenci, jako například v průběhu výše uvedeného každoročního pochodu neonacistů v Brně[730].

Po dlouhou dobu klíčovou roli v prostředí extremistů hrála ultrapravicová nacionalistická organizace Dělnická strana sociální spravedlnosti (dále jen DSSS). Její předseda T. Vandas dříve vedl Dělnickou stranu, jejíž činnost 17. února 2010 vyhlásil Nejvyšší správní soud v rozporu s českým právem. Po jejím rozpuštění DSSS vlastně zdědila její ideologii. K dnešnímu dni má tato strana jen asi 600 členů. V jejím programu se nacházejí protiromské a protiimigrační ustanovení. V současné době není DSSS zastoupena ani v parlamentu země, ani v Evropském parlamentu.

V roce 2013 na sebe upozornila organizace pravicových radikálů Čeští lvi. Do ní vstoupili bývalí aktivisté DSSS, kteří se chtějí soustředit na boj proti "multikulturalismu".

Existuje také řada menších radikálních organizací.

Podle zprávy ministerstva vnitra ČR o extremismu za posledních šest měsíců roku 2019 se v uvedeném období v Česku rozhojnily případy podněcování nepřátelství a nenávisti. Terčem útoků se stávají nejen příslušníci národních, etnických či náboženských menšin, ale také členové lidskoprávních nevládních organizací a novináři specializující se na téma rasismu. Někteří neonacističtí aktivisté navíc obnovili svou činnost. A pokud DSSS na dnešní den zažívá období úpadku, pak Národní a sociální fronta se stala nejaktivnějším subjektem neonacistického hnutí, který zorganizoval na konci srpna 2019 setkání pravicových extremistů v Hořicích.

V roce 2019 policie evidovala 170 trestných činů extremistické povahy, což je o něco méně než v předchozím roce. Při tomto nejčastěji, a to v 61 případech, šlo o podporu a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, projevu sympatie k tomuto hnutí, směřujícího k popírání, schvalování a omlouvání genocidy. Následuje podněcování nenávisti vůči skupině osob (41 případů) a uplatňování násilí vůči skupině osob a jednotlivcům (27 případů).

Největší počet trestných činů extremistického zaměření bylo evidováno v Praze, kde jich bylo 43, což je o 8 méně než v roce 2018. Za Prahou následoval region Ústí nad Labem, kde byly zaznamenáno 24 trestních činů. V Praze a regionu Ústí nad Labem bylo také zahájeno největší množství trestních řízení.

V roce 2019 bylo také uspořádáno 157 akcí, kterých se zúčastnili politicky motivovaní extremisté. Celkem 128 z nich bylo spojeno s levicovým extremistickým spektrem a 29 s pravicovými extremisty[731].

Projevy nenávisti v ČR jsou ve středu pozornosti smluvních orgánů OSN pro lidská práva. Tak, Výbor OSN proti mučení (VPM, angl. CAT) v květnu 2018 a Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace (VORD, angl. CERD) v srpnu 2019 vyjádřily obavy z rozsahu šíření mezi širokou veřejností, především prostřednictvím internetu a sociálních sítí, rasistických a nenávistných myšlenek, předsudků a stereotypů, jazyka nenávisti. VORD mimo jiné upozornil, že podobnou rétoriku používají čeští politici a veřejní činitelé, včetně poslanců, starostů měst a členů vlády. Zdaleka ne poslední roli v šíření rasistických stereotypů a předsudků vůči menšinovým skupinám hrají média. Často jde o to, že novináři, kteří se snaží nezávisle a nestranně pokrývat migrační otázky, čelí hrozbám a tlakům ze strany radikálů[732].

Agentura EU pro základní práva (АZP, angl. FRA) také uváděla, že právě v České republice v roce 2017 byly zaznamenány "ohavné incidenty" na půdě rasové nenávisti a xenofobie, v první řadě vůči migrantům a příslušníkům etnických menšin. Například, v Brně, Ostravě a dalších poměrně velkých českých městech se konají rozsáhlé akce zaměřené na "boj s dominancí Romů a migrantů". Takové demonstrace mají poměrně pravidelný charakter a často končí masovými nepokoji, střety s policií a následnými četnými zadrženími demonstrantů.

Širokou odezvu vyvolalo dokončení soudních projednávání rezonančního případu z roku 2014, kdy majitel (s ukrajinskými kořeny) hotelu Brioni v Ostravě odmítl ubytovat občany Ruské federace v souvislosti se spojením Krymu s Ruskem. Později vedení hotelu jako podmínky pro ubytování požadovalo od ruských klientů, aby podepsali prohlášení s odsouzením "anexe" poloostrova. Případem se zabývala česká justice, nakonec Nejvyšší soud ČR rozhodl o nezákonnosti odmítnutí ubytování. Avšak 17. dubna 2019 Ústavní soud ČR, kam se majitel hotelu obrátil, rozhodl o zrušení verdiktu Nejvyššího soudu ČR a zdůraznil, že podnikatelé nemusí být politicky neutrální. Tento verdikt není v souladu s mezinárodně-právními závazky České republiky, včetně Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, stejně jako Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966. Čeští experti kritizovali tento výrok a upozornili na jeho nekorektnost z právního hlediska. Je pozoruhodné, že předseda Ústavního soudu ČR P. Rychetský, jenž také kritizoval verdikt svých kolegů, doporučil postoupit případ k přezkoumání Soudním dvorem EU v Lucemburku.

Na národní úrovni otázky boje proti projevům neonacismu, rasismu, rasové diskriminaci a xenofobie se řídí Ústavou ČR, Trestním zákoníkem ČR, zákonem ČR o právech příslušníků národnostních menšin. Šíření myšlenek o rasové nadřazenosti, podněcování k rasové diskriminaci a také všechny druhy páchaných násilných činů z těchto důvodů je v Česku kriminalizováno. Kromě toho, zákon ČR o sdružování v politických stranách a v politických hnutích z roku 1991 ukládá zastavení poskytování podpory (včetně finanční) radikálním stranám a organizacím.

V části týkající se projevů xenofobie v zemi si samostatnou zmínku zaslouží romská otázka. Zástupci této menšiny (nejpočetnější v České republice), většinou nemají stálé zaměstnání, žijí převážně ze sociálních dávek, v mnoha oblastech země žijí ve "vyloučených lokalitách" (takových "ghett" existuje více než 600, nachází se především v Ústeckém kraji ČR), které se vyznačují chudobou a vysokou úrovní kriminality. Vznik romských "ghett" souvisí s diskriminačním postojem k Romům ze strany české národní většiny. Podle údajů sociálních průzkumů má 75% obyvatel České republiky negativní vztah k Romům, 55 % nechce žít vedle nich.

Úřady systematicky podnikají kroky k narovnání situace. Tak zejména působí Rada vlády ČR pro otázky romské menšiny, která připravuje dotační plány vlády, zaměřené na financování programů s lidskoprávní tematikou, zabývá se zavedením inklusivního vzdělávání, problematikou bydlení pro Romy, řešením sociálního napětí v jednotlivých regionech České republiky.

V únoru 2015 vláda ČR přijala Strategii integrace obyvatel romské národnosti do roku 2020, která určuje hlavní směr úsilí: bezpečnost, bydlení, sociální podporu, vzdělání, zaměstnání a sociální dávky. Součástí dokumentu jsou i opatření k popularizaci romské kultury včetně rozšíření výuky romského jazyka na vysokých školách, podpory romských festivalů a muzeí a podobně. Tak, v Praze s podporou magistrátu hlavního města, ministerstva kultury České republiky a Mezinárodní unie Romů se každoročně koná největší evropský mezinárodní festival romské kultury Khamoro.

Jedním z významných úspěchů českých úřadů při řešení romské problémy lze považovat určitý pokrok v mnoho let vlekoucím se procesu uctění památky Romů zemřelých během Druhé světové války v nacistickém koncentračním táboře pro cikánské obyvatelstvo u obce Lety (okres Písek, Jihočeský kraj), na jehož místě byl soukromý velkokapacitní vepřín. Jeho přemístění se posunulo z "mrtvého bodu" v březnu 2018 (území farmy bylo vykoupeno na státní účet od majitele za 17,7 milionu eur). Tuto otázku osobně kontroluje prezident ČR M. Zeman. V současné době se připravuje projekt demolice vepřína s cílem následného vybudování Muzea romské kultury a Centra pro studium romské genocidy.

Na všeobecně rozšířenou v zemi diskriminaci Romů poukazovaly s obavami Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva (VHSKP, angl. CESCR) na základě posouzení v květnu 2014 2. pravidelné zprávy České republiky[733], Výbor OSN proti mučení na základě posouzení v květnu 2018 6. pravidelné zprávy České republiky[734] a Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace ve svých závěrečných úsudcích na základě posouzení v srpnu 2019 spojených 12. a 13. pravidelných zpráv České republiky[735]. VORD poukázal na diskriminaci romského obyvatelstva na trhu s bydlením, vedoucí často k tomu, že velké množství Romů žije v sociálně vyloučených lokalitách, mnohdy v takzvaných ubytovnách bez právní záruky na ubytování a pod hrozbou nuceného vystěhování. Menší oproti jiným etnickým skupinám obyvatelstva je počet Romů, zahrnutých do systému veřejného zdravotního pojištění, dostupnost zdravotních služeb je pro ně omezená. Mezi Romy je neúměrně vysoký podíl nezaměstnaných.

Romské děti se často na základě nesprávných diagnóz vzdělávají ve školách podle programu pro děti s mentální retardací nebo lehčími mentálními poruchami. V zemi jsou navíc rozšířeny segregované školy, v nichž drtivá většina žáků jsou romského původu.

Značnou vlnu kritiky ze strany organizací na ochranu lidských práv vyvolala iniciativa české vlády uskutečnit sčítání romského obyvatelstva. Skandál způsobila navrhovaná metodika sčítání připomínající "praxi Třetí říše": mezi Romy se měli zahrnovat všichni ti, které za Romy "považuje většina jejich sousedů, na základě skutečných nebo předpokládaných antropologických, sociálních a kulturních ukazatelů" (např. dle tvaru obličeje nebo jiných antropologických příznaků). Nakonec po nesrozumitelných výmluvách vláda byla nucena zahrát tento příběh do autu a vrátit dokument na důkladné přepracování.

Dalším specifickým problémem, na který opakovaně kladly důraz smluvní orgány OSN pro lidská práva, je nucená sterilizace romských žen. V květnu 2014 VHSKP vyjádřil znepokojení nad nepřiměřeně velkým umísťováním romských dětí do "zvláštních internátních škol"[736]. V květnu 2018 VPM[737] a v srpnu 2019 VORD[738] s obavami uvedly, že i přes předchozí doporučení pro Romky - oběti nucené sterilizace nebyl vytvořen žádný efektivní mechanismus výplaty náhrad. Jediným způsobem, jak získat náhradu, zůstává pro ně soudní žaloba. Zároveň VPM upozornil, že v souvislosti s takovými případy platí tříletá promlčecí lhůta, která pro mnoho případů již vypršela.