Projev Prezidenta Ruské federace během vojenské přehlídky u příležitosti Dne Vítězství

Vážení občané Ruska! Milí veteráni! Soudruzi vojáci a námořníci, seržanti a staršinové, mičmani a praporčíci! Soudruzi důstojníci, generálové a admirálové!

Blahopřeji vám ke Dni vítězství! Vítězství kolosálního a pro osud celého světa historického významu. Blahopřeji ke svátku, který byl, je a bude posvátný pro Rusko a pro náš národ.

Je náš právem příbuzenství s těmi, kteří porazili, zlomili a zničil nacismus. Je náš právem dědiců generace vítězů, generace, kterou si ctíme a na kterou jsme hrdí.

Naši milí veteráni! Skláníme se před vaší odvahou a silou ducha, děkujeme vám za nesmrtelný příklad svornosti a lásky k vlasti.

Dokázali jste, že pouze společně lze dosáhnout zdánlivě nemožného. Porazili jste nemilosrdného nepřítele, obránili jste svůj domov, děti a rodnou zemi. Dosáhli jste bezpodmínečného Vítězství nad nacismem a navěky jste proslavili 9. května 1945.

Vždy si budeme pamatovat, že tento velkolepý hrdinský čin uskutečnil právě sovětský národ. V nejtěžším období války, v rozhodujících bitvách, které určily výsledek boje proti fašismu, byl náš národ sám, sám na náročné, hrdinské a obětavé cestě k vítězství. Bojoval na smrt na všech hranicích, v nejkrutějších bojích na souši, na moři i v nebi.

Lidé všech národností, náboženství bojovali o každou píď své rodné země: o pole u Moskvy, karelské skály a průsmyky Kavkazu, lesy u Vjazmy a Novgorodu, o pobřeží Baltu a Dněpru, volžské a donské stepi.

Odvaha sovětských vojáků, neodolnost civilistů jsou zvěčněny vysokým titulem měst-hrdinů: Moskva a Leningrad, Minsk a Kyjev, Stalingrad a Sevastopol, Murmansk a Oděsa, Kerč a Tula, Novorossijsk a Smolensk.

Pevné spojení fronty a zázemí zajišťovalo vše potřebné pro frontu a pro Vítězství, všechno se vyrábělo v továrnách Povolží a Uralu, Sibiře a Dálného východu, ve městech Kazachstánu a republikách Střední Asie. Také si pamatujeme na ty, kteří poskytovali přístřeší, podporovali ty, kteří se ocitli v evakuaci, a byli nuceni opustit svůj domov.

Dnes vzdáváme hold a vděčíme celé generaci velkých hrdinů a pracovníků, vzpomínáme na vojáky z fronty, odvážné partyzány a odbojáře.

Trvalou bolestí se v nás ozývají utrápení obyvatel obleženého Leningradu a vězňů koncentračních táborů, nesčetné tragédie lidí na okupovaných územích.

Skláníme hlavy před světlou památkou všech, jejichž životy vzala válka: před památkou synů, dcer, otců, matek, dědečků, manželů, manželek, bratrů, sester, spolubojovníků, příbuzných, přátel. Truchlíme za veterány, kteří nás opustili.

Vyhlašuje se minuta ticha.

(Minuta ticha).

Drazí přátelé!

V letošním roce uplyne 80 let od začátku Velké vlastenecké války.

22. června 1941 je jedním z nejtragičtějších milníků v naších dějinách. Nepřítel napadl naši zemi, přišel na naši zem, aby zabíjel, šířil smrt a bolest, hrůzu a nespočetná utrpení.

Chtěl nejen svrhnout politické zřízení, sovětský systém, ale zničit nás jako stát, jako národ, vyhladit naše národy z povrchu zemského.

Reakcí na invazi nacistických hord se stál společný hrozivý, nezdolný pocit odhodlání tuto invazi odrazit. Udělat vše pro to, aby byl nepřítel poražen, aby zločinci a vrahové dostali nevyhnutelný a spravedlivý trest.

Sovětský národ tuto svátou přísahu splnil, obránil svou vlast a osvobodil evropské země od „hnědého moru“. Vynesl historický rozsudek nacismu jak silou zbraní na bojištích, tak silou své morální, lidské spravedlnosti, obětavou odvahou matek vojáků, oddaností těch, kteří každý den očekávali zprávy od svých příbuzných z fronty. Tou sílou dobra a lásky k bližnímu, která odjakživa byla v našem národním charakteru.

Jeho velkým ztělesněním se stál hrdinský čin lékařů a zdravotních sester, kteří zachraňovali zraněné, bojovali o každý život jak na přední linii, v samém pekle, tak v nemocnicích na frontě i v zázemí.

Ale tehdy, v roce 1941, byly před námi ještě čtyři roky nejkrvavější války. Zasáhla budoucnost, mladé, velmi mladé generace, a tedy i ty, kterým se tak nikdy nebylo předurčeno narodit.

Válka přinesla tolik nesnesitelných zkoušek, zármutku a slz, že je nemožné na to zapomenout. A pro ty, kteří znovu uvažují o agresivních plánech, neexistuje odpuštění a omluva.

Téměř století nás odděluje od událostí, kdy obludná nacistická bestie ve středu Evropy získávala dravou sílu a stávala se drzejší. Hesla rasové a národní nadřazenosti, antisemitismu a rusofobie zněla čím dál cyničtěji. Dohody, jejichž cílem bylo zastavit sklouznutí k světové válce, se snadno přeškrtávaly.

Historie vyžaduje dělat závěry a učit se. Bohužel se ale znovu usiluje o zavedení do výzbroje mnohého z ideologie nacistů, těch, kteří byli posedlí divokou teorií své nadřazeností. A nedělají to jen nejrůznější radikály a skupiny mezinárodních teroristů. Dnes vidíme shromáždění karatelů a jejich následovníků, pokusy o přepisování dějin, ospravedlnění zrádců a zločinců, na jejichž rukou je krev stovek tisíc civilistů.

Náš národ příliš dobře ví, kam to všechno vede. V každé rodině se posvátně uchovává památka těch, kdo vybojoval Vítězství. A na jejich hrdinský čin budeme vždy hrdí.

Rusko důsledně hájí mezinárodní právo, budeme také pevně hájit naše národní zájmy a zajišťovat bezpečnost našeho národu. Spolehlivé záruky toho jsou udatné ozbrojené síly Ruska, dědici vojáků Vítězství. A samozřejmě naše společná práce pro rozvoj země, pro blaho ruských rodin.

Naši veteráni, jejich osudy, jejich oddanost vlasti jsou nám příkladem. Musíme jít za tím vrcholem a upevňovat význam a hodnotu grandiózního Vítězství v našich myšlenkách a činech, v našich skutcích a budoucích úspěších ve jménu Vlasti.

Sláva vítěznému národu!

Šťastný svátek! Šťastný den Velkého Vítězství!

Hurá!